Nezkazte si oběd hořkými hřiby, poznejte je

Každý má radost, pokud během víkendového sběru hub najde hromadu hříbků. Je ale potřeba dávat pozor na to, aby člověk nenašel i takzvané žlučáky. Jen kousek stačí na to, abyste museli celý nedělní oběd vyhodit. V případě satana jde dokonce o zdraví, je totiž jedovatý.

Jsou tři druhy, jejichž sběru se musíte vyhnout: hřib medotrpký, hřib kříšť a hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák.

Hořčák

Začněme hřibem žlučníkem, který lze díky hnědému klobouku zaměnit s pravým hřibem. Jenže jeho dužina je tak hořká, že už malý kousek zkazí celý oběd. Jak se tedy nesplést? Zaprvé musíme říct, že hnědé zbarvení je dostatečně jiné od pravého hřibu. Pokud ale nejste zkušeným sběračem, pomůže sledovat plodnice – žlučník má rourky růžové, pravé hřiby pak olivově žluté.

A pokud sbíráme mladé plodnice, kde ještě nejsou barvy na rourkách úplně rozvinuté, můžeme zvolit zkoušku ochutnáním.

Medotrpký a kříšť

Hřib kříšť je stejně hořký, jako výše zmíněný žlučník. Klobouk má poměrně světlý a šedobělavý, třeň je síťkovaný a vybarvený červenožlutě – nejčastěji tak hrozí, že jej člověk zamění s modrákem. Velkou neplechu dokáže udělat i hřib medotrpký, u kterého světlý klobouk kontrastuje se žlutým třeněm.

Hřib satan

Přestože jej málokdo viděl, hřib satan zná snad úplně každý. Nezkušený houbař si jej často plete se žlučníkem, kříštěm nebo kolodějem. Faktem ale je, že jde o velice vzácnou houbu se světlým šedobílým kloboukem a červenou barvou rourek a třeně. Bez úpravy je jedovatý, otrava však není životu nebezpečná.

Houbaři satany často jedí, i když u nich hrozí riziko otravy. Sice tepelná úprava jedovaté látky odbourá, stačí v jídle narazit na jeden nedovařený kousek, a neštěstí je na světě. I když je tedy satan po uvaření konzumovatelný, rozhodně to nedoporučujeme. Nejde navíc o chuťově nijak výjimečné kousky a riziko otravy je vždy zbytečné.

Více informací o houbách najdete v naší publikaci Edice Receptář – Houby.